Ples, který mě rozplakal
Přeneseno z původního blogu originalnimaturak.cz
Mám za sebou téměř dvě stovky maturitních plesů, ale kterému prožitému plesu je vhodné věnovat svůj první příspěvek? Nebylo třeba přemýšlet dlouho. Ples, který mě rozplakal. (Tím se výběr zúžil asi tak na třicet plesů, poněvadž jsem šílená fňukna a citlivka a rozhodně jsem ten šílený typ, co probrečí každý přihlouplý romantický film. Opravdu.) Kromě ukápnutých slz na plesu mladší ségry, na plesech všech nejrůznějších kamrádů i kamarádek či na plesu přítele, jsem plakala a byla nejvíc šťastná zároveň na jednom jediném plese ze všech prožitých. Při organizování svého prvního plesu, na maturitním plese mém vlastním.
Náš maturitní ples proběhl v poklidný lednový páteční večer, 12.1.2007 v Kulturním domě v Písku s mou neobyčejně skvělou gymnazijní třídou 4.A, po celou dobu přeplněnou silnými osobnostmi. Byl to nádherný večer plný emocí a radosti a byl to právě ten večer, který mi naprosto změnil život.
Tu atmosféru cítím ještě dnes, ale jen v úplných koutcích plic, když zavřu oči a zhluboka se nadechnu. Přípravy trvaly celé měsíce, ale stálo to za to. Náš ples byl na téma Piráti z Karibiku. Posilněni silným soundtrackem prvního dílu Pirátů a reklamní kamapně na právě přicházející druhý díl filmu do kin, jsme se bezhlavě vrhli do světa lebek. A vyplatilo se.
Výzdoba byla detailní a zcela tématická. Na pódiu nechybělo kormidlo, ani stožár s plachtami, natož pak pirátská vlajka. Na barech byly sítě, na stolech miniaturní pirátské lodě s programem a seznamem sponzorů. K tanci zahrála kapela Sextet Band a ples moderoval náš vrstevník a dobrý kamarád Kuba Kajtman, který se neváhal (a dodnes ani neváhá) několikrát za večer převlíct do nejrůznějších a nejbláznivějších ohozů. Příběhový nástup s rekvizitami na hudbu Hanse Zimmera od choreografky Kláry Humpálové udělal pro začátek plesu své. Místo šerp jsme dostávali od třídní profesorky Pavly Janouškové pirátské placky. Šerpy nám přišly příliš fádní, okoukané a navíc nepraktické. Připíjeli jsme z whiskovek Captain Morgan Spiced. V deset hodin večer mělo proběhnout vystoupení kaskadérů z Prahy s živou slepicí, ti se však opozdili, a tak se vystoupení posunulo až na jedenáctou. Naše půlnoční překvapení proběhlo (a bylo tak i naplánováno) poněkud netradičně hned po kaskadérech v jedenáct. Opět úžásná pirátská choreografie od Kláry na Whisky, to je moje gusto a poté proběhlo losování tomboly. O půlnoci jsme návštěvníkům plesu předvedli ještě jeden velkolepý kousek a to trojhlasné kánonové Prší, prší, což už jistě nikdo nikdy nezažije.
Všechno bylo nablýskané dokonalostí. A proč že jsem plakala štěstím? V momentě po proslovu, který jsem měla společně s Fanouškem, Fanoušek neodcházel z pódia jak bylo naplánováno, ale hrdě se chopil mikrofonu a poděkoval mi za celou třídu za mou odvedenou práci. Nejhřejivější slova, která slzy dojetí v očích sotva udrží. Plakala jsem. A plaču i po tolika letech, když si tuhle báječnou chvíli s ještě báječnějšími lidmi vybavím. Byla to chvilka, ale chvilka, která mou cestu nasměrovala tam, kde jsem teď. Tady. Tady u mých maturantslých tříd.
A tak děkuji svým nejdražším spolužákům, kteří pro mě hodně znamenají, stejně tak, jako náš nepřekonatelně úžasný večer. Přeju si, aby každý maturant mohl zažít, tak krásný večer jako jsme prožili my…
P.S.: Neli, celý ty roky mě trápí, že jsem si pořídila stejný maturitní šaty jako ty. Do konce života si to nepřestanu vyčítat a strašně moc děkuju, že jsi byla daleko lepší než já a dokázala ses přesto přenést a vyměnit si je za jiné. Za to obrovský a největší DÍK..:-*